drstný adj.
dolož. též drsný adj.
sr. drst
1. (o terénu) drsný, nerovný, hrbolatý
2. (o společenství, chování) protivný, vzpurný
Sr. drstnatý, ostrý
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
drstný, adj., drsný, rauh; z drst, v. t. — Tu j’ pak drſtnvv a oſtru czijeſtu zahladil (Kristus) Štít. ř. 20a. W drſtnych, ostrých a nepróchodných miestech t. 20b. A tak tiše…, ujímaje člověku drſtnee vuole jeho, (bóh) dlabá, lecičíms čině pokorna, a někdy hladí, dada libý prospěch ŠtítBud. 16l.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
drsnatý, drstnatý, drstný adj. drsný, hrubý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.