drst, -i f.
sr. drastiti
odpad (nečistota) v podobě drobných částeček, smetí
Dolož. jako rýmové slovo v stč. písni o božím těle.
Sr. drásta, mrva, prst f.
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
drst, -i, fem., smetí, Kehricht; z dьrs-tь, koř. ders-. — Židé (koupivše od kacířů oplatek, eucharistii) tu jej zasuchu mrvú v tom prachu…; z Helmburka farář byl vzal té prsti, tu, kdež (eucharistie) ležala w drſtij…, inhned sě jemu obráti krví v hrsti Pulk Lit. 126a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
drst, -i f. smetí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.