|
|
|
drahný adj. k drahý (?) 1. (o měřitelném) velký, značný 2. (o počitatelném) četný, značný, početný, (o počtu) drahný, vysoký 3. (o období) drahný, dlouhý, dlouhotrvající 4. (o dítěti) větší, vzrostlý 5. (o předmětu ap.) drahý, cenný, hodnotný, vzácný, (v oslovení člověka) vzácný 6. hezký, pěkný, krásný Původ slova nejasný, nelze vyloučit ani derivaci f. dráha; sr. Machek, Etym. slov.² a Rejzek, Český etym. slov. s. v. drahný, Holub–Kopečný, Etym. slov. jaz. čes. s. v. drahný Sr. náramný¹, neveliký Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024). 
drahný, adj., ze subst. dráha. — Značný, recht gross: drahny úlomek fíkóv fragmen massae Ol. 1. Reg. 30, 12, svazek drahny fíkuov Pražsk. tamt.; drahny svazček grandis fasciculus Otc. 339a; když toho drahny čas minu tempore aliquanto transacto t. 106a; od drahneho času doma nenie KolB. 118b (1498); již jest tomu drahna chvíle GestaBř. 31b; jest-li rána drahna a potřebuje spojenie, sší ji Sal. 594. — Pěkný, hezký, dobrý, schön, gut. Aj, to ť drahné Innocencie třetieho ustavenie! ale že jest měšci neb tobolce kněžské něco protivné, protož také jest nelibé HusE. 1, 80. O takém vám zlém súsědě drahnu poviestku povědě, ješto mysléše chudého k škodě připraviti svého súsěda Hrad. 116b. Vítajte, vy panie drahne! vy jste mladým žáčkóm viděti hodné Mast. 394. (Sluhy), když mohú co mieti drahneho, snědie ŠtítVyš. 80a. — Adverb. -ně drahně. Dosti s’ drahnie mně prospěla Hod. 86a, značně, velmi; jehož (biskupa) sú drahnie poslušni Mand. 93b; tu ť jednu řeku nadejdú, ta ť drahnie široka bieše Baw. 245; tvá ta drahnie volná (Adlička) druhdy ne sobě volna (jest) Tkadl. 17a; s malú hlavú (člověk) jest zlobivý… a drahnye chytrý jest PostavyKap. 119. V tu dobu list v oheň uvrhli; a tu list drahnye pobyv z uohně vyskočil Pass. 8, hodně, hezky dlouho; drahnie dlúho Otc. 136a. drahnie dní Mill. 5b, mnoho dní; drahnie dnuow dies plurimi Pražsk. Gen. 26, 8; horník, kehdyžto peněz drahnie jmá, nechce ť nikdy utrpěti musě dobrú ztravu jmieti Hrad. 134a; ač sem tu drahnie statku svého přiložil KolB. 107b (1498); tehdy (mnichové) drahnie bratří za ním vyslachu Otc. 178a, drahnie bratří vyslachu OtcB. 5la (místa stejná); (Jerobaal) měl drahnie žen plures uxores Pražsk. Súdc. 8, 30; uzřěv jich (milovnic) drahnie v jednom městě Kruml. 403a. Polské dragnie gross, ansehnlich, je z češt. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
drahný adj. značný, značně veliký; pěkný, dobrý Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
drahný adj. = krásný, pěkný, znamenitý, značný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|