drščka, -y f.
dršťka (dršťky), popř. vnitřnosti (zvl. žaludek) z přežvýkavého dobytčete, droby
Dolož. též jako vl. jm. místní a osobní
Sr. drob
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
drščka, -y, fem., dršťka, Kuttel. — Král… otazoval jest modl, s drſtky hádáše exta consuluit Kladr. Ezech. 21, 21, s drſtky hádáše Pernšt. tamt. — drzſczka omasus (omasum) Rozk. 833, drzſtzka též Nom. 70a; drſczka též RVodň. 51d, t. 66b, Veleš.; drſky též BohFl. 156. — Příjm.: Drſſtka promisit Lún. ks. 1392, eiusdem Drſſtczie t. 1409, Johanni Drſſtka t. 1408, Drsstkonis TomZ. 1481 m 4. — Jm. místní: Sbynco de Drssczka NekrKruml. I, ok. 1380, hrad, kterýž slúl Drſſtka Háj. 103b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².