dránie, -ie n.
k dráti
1. čí, koho, čeho draní, drásání, rozdírání, trhání
2. čí, nad kým odírání, obírání, vykořisťování, olupování, vydírání ap.
3. zř. majetek získaný „dráním“ 2, nespravedlivě přivlastněný majetek n. vybíraný poplatek
Sr. StčS nuženie 2
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
dránie, -ie, neutr., draní, vydírání, Raub, Erpressung. — Jste plni lakomého dranye Krist. 83a. (Biřicové) jsú lidi tak obtěžovali vymyšleným svým draniem KolB. 207b (1505). dranye Prešp. 1281, dranym qui non rapinam arbitratus est EvOl. 188b (Pav. k Filip. 2, 6), dranije Hrub. 316b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dránie, -ie n. draní, vydírání
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dránie n. = obírání, vydírání
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.