dostánie, -ie n.
k dostáti
1. k čemu („právu“ ap.) dostavení se k soudu
2. trvání
3. čeho (slibu) dodržení
K 2: jen u Klareta za lat. perseveramen
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
dostánie, -ie, neutr., dostání (z dostáti, dostoju), das Stehen, sich Stellen: aby Kartáka uručili na doſtani ku právu KolB. 33b (1496), aby dostál ku právu, se dostavil; i postavil jest Karták rukojmě za se k doſtani ku právu ke dni položenému tamt.; poněvadž oboje strana na doſtanie wypowiedi a na zdrzenije wyrczenij našeho jsú k přijetí uručili KolAA. 60b (1513), uručili, že dostojí výpovědi a že zdrží naše vyrčení. — doſtanye *perseveramen Prešp. 1511, doſtanie též Rozk. 2220, vytrvání.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².