dospěch¹, -a/-u m.
k dospěti
1. způsobilost k něčemu, (k právnímu úkonu) oprávněnost, (ke spasení ap.) připravenost
2. čeho dospění k něčemu, dosažení, vykonání něčeho
Sr. dospěcha, dospěnie, dosaženie
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
dospěch², -a/-u m.
sr. pospěch, spiešiti
Sr. nedospěch
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
dospěch, -a, -u, masc., pospěch, Eile. — Tamož Perenis s dospěchem běže, Kurvenala na březe u moře naleze Trist. 76. Proti Jezu již mluvili, inhed všichni křivi byli a chodiec ti tak vecechu: Všěchna kázanie w doſpyechu, ješto z jeho úst vychodie, prospěch jmajú DětJež. 6b sl., všechna kázání rychle působí, v textě lat. (evang. apokryf.): omnes sermones, qui procedunt de ore eius, exercitium habent.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dospěch m. spěch, pospěch: s dospěchem běže
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dospěch m. = spěch
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.