dopřieti, -ěju, -ěje pf.
k přieti, -ěju
čeho, co (žádoucího) komu dopřát, popřát, poskytnout (zvl. ochotně n. laskavě) něco; (majetek) přenechat
čeho (žádoucího), s inf., aby ap. komu kým dovolit, povolit, svou ochotou umožnit něco
Sr. popřieti, -ěju
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
dopřieti, -přu, -pří pf.
k přieti, přu
s větou obsah. popřít, prohlásit za nepravdivé
Ojed. doklad z PrávOpav. Sr. popřieti, -přu
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
dopřieti, -přěju, -přěješ, pftiv., dopřáti komu čeho, vergönnen, gewähren. — Pro svatého Prokopa zaslúženie doprziey mi, bože, přěvezenie (přes řeku) Hrad. 10a; jejie tělu wyeczſſye czty by byl doprzal ML. 26b; když celný na cle sobě dopřátém seděl Ezop. 136b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dopřieti, -přěju, -přěješ dok. dopřát
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.