domysliti sě, -šľu, -slí pf.
k mysliti
1. čeho, co, s větou obsah. z čeho domyslet se (domyslet si), dovtípit se, čeho, co pochopit, v čem vyznat se
2. s inf. ap. myšlením dospět k nápadu, rozhodnutí ap., pojmout záměr, čeho vymyslet něco
Sr. vzmysliti sě
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
domysliti sě čeho, -šľu sě, -slíš sě, pftiv., rozmýšlením čeho dospěti, dovtípiti se, myslí na něčem se ustanoviti, durch Denken finden, auf den Einfall kommen, beschliessen, beabsichtigen. — Což sem kde četl… neb ſe mohl sám domyſlyty, ješto j’ přístupno k tomu úmyslu, o ňemž sem psal Štít. uč. 4a. Oni by ſe snad nedomyſlil̇i VšehK. 175b. Zlí lidé piesni o nich (manželích věkem nerovných) zpievati budú, ano jich črt ponúká k tomu, chtě zkaziti dobrú ženu, ješto by ſe nedomyſlyla toho k mysli připustiti, aby se z toho roztúžila Štít. uč. 38a. Juž hrad na ztraceňú bieše, by ſie byla ciesařovna nedomiſlila spieše na zábradléch státi a takto volati DalH. 39, by ſye byla nedomyſlyla DalC. tamt. (Darius) nevědieše, co živ zdějě…, a však ſye domyſly toho AlxV. 1439, ustanovil se na tom. — (Antiochus) domyſlil ſie toho arbitrabatur Ol. 2. Mach. 9, 4, překlad odchylný (pftiv. za lat. impft.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
domysliti sě, -šľu, -slíš sě dok. domyslit se, dovtípit se; rozhodnout se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
domysliti sě dok. = dovtípiti se, ustanoviti se, rozhodnouti se, pojmouti úmysl
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.