domový adj.
k dóm
1. (ve funkci gen.) domu n. domů
2. (o části stavby) domovní, (ve funkci gen.) domu n. domů
3. (o osobě) domovní, pracující (zvl. sloužící) v domě n. na domě; „tesař domový“ stavitel
4. (o činnosti, jejím výsledku) týkající se domu n. domů
5. (o místě) určený pro stavbu domu n. domů
6. (o předmětu ap.) domácí, nacházející se v domě (domácnosti) n. užívaný v domě (domácnosti)
7. (o ptáku) domácí, doma chovaný
8. (o majetku) získaný z domu
Sr. domácí, domovitý, domovní
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
domový, adj. z dóm (dům), Haus-: ſtrzecha domowa Comest. 152a; prah domowy t. 59b, pod prahem domowym Otc. 427a, Chir. 283a; na ſwrchních praziech domowych in superliminaribus domorum Ol. Ex. 2, 7; dwerzie domowe ostium domus t. 12, 23; na dweřích domowých RešSir. 101b; když domowa okencze nejsú zavřěna Kruml. 236b; v ſienech domowich in atriis domus ŽWittb. 133, 1; vjíti na lubi domowu solarium Ol. Jos. 2, 6; — (kteréžto věci příslušejí) k domovie vieci HusPost. 16a; ženě jmá býti vydána domowa prziprawa, kteráž slove hauzroth Pr. pr. 260; prziprawa domowa, kteráž slove hauzroth t. 261. — pan domowy dominus domus Ol. Ex. 22, 8, proboſſt domowy praepositus domus t. 3. Reg. 4, 6, tváři domowey speciei domus ŽWittb. 67, 13, pacholczy domowy famuli domus Pror. Dan. 13, 26; aves cortis domoui GlossVíd. 117a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
domový adj. domovní; pán domový pán domu
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
domový adj. = domovní
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.