domnieti, -mňu, -mníš, impftiv.,
míniti, meinen. — Nedomny krve nevinné prostřěd lidu svého ne reputes
Mus. Deut. 21, 8; kto poklne tebe, v kletvě domnyen bude reputabitur
t. Num. 24, 9; jako obrové domnyeny ſu ut quasi gigantes crederentur
t. Deut. 2, 11. Ježíš bieſſe domnyen (syn Josefův) putabatur filius Joseph
Koř. Luk. 3, 23. My smy všickni domnyeny jako pochybilí aestimati sumus nugaces
Ol. Sap. 2, 16; byli byſſte domnyeny gſuce mudrzij putaremini esse sapientes
t. Job. 13, 5. —
d. sě domnieti sě. Co svě sděla, v tom zie zzuie lepſe domnyela
AlxBM. 1, 18, domňu sě lepí = myslím, že jsem lepší. Ješitný svobodně urozeného ſye domny vanus liberum se natum putat
Ol. Job. 11, 12. Toho (člověka) ſu ſie domnyeli bohem gſuce eum nunc deum aestimaverunt
t. Sap. 14, 20. Tak ſie nás domnyei člověk nos existimet homo ut ministros Christi
Koř. 1. Kor. 4, 1. (Darius) nechtě, by ſye kto domnyel, by v čem své moci zapomněl, káza sě všěm hotovati
AlxV. 957. Což ſie do jeho (Prokopova) vzróstu domnym
Hrad. 23a, co se domnívám do jeho vzrůstu, o jeho vzrůstu,
d. sě čeho do koho. Řiedký ť ſie naň (na sladovníka) toho domny
t. 133a,
d. sě čeho na koho; na mě pak zzie něco domny̆ſſ
Jid. 169. —
Rozmysliti se, uvážiti, dovtípiti se, bedenken, erwägen: v ten čas bez města budieše, by (obyvatelé jeho) ſye lépe nedomnyely a s králem příměřie vzěli
AlxV. 2135, by ſie lépe nedomnyely a s králem příměřie vzeli
AlxVíd. tamt. —
Srov. domňávati sě.