domýšleti sě, -eju, -é ipf.
k domysliti sě
čeho, co, s větou obsah. domýšlet se, domnívat se něco
Sr. domyšlévati, obmýšleti
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
domýšleti, -eju, -éš, impftiv., iterat. z domysliti; z toho dále domýšlávati, domýšlévati, -aju, -áš, impftiv. — d. sě domýšleti sě, domýšlávati sě, domýšlévati sě čeho, domnívati se, denkend suchen, vermuthen, argwöhnen: (synové světa) múdřejší jsú, dóspěšnějí se domyſſlegicze těch věcí, které za dobré mají ChelčP. 206b; zda-li kto vás, jenž tu stojí, jest, jenž by zie czo domyſſlel, bych bez rady co zamýšlel, jež by bylo škodno komu? AlxB. 8, 16; i domyſſlewam ſe, že mnozí jen pro čest světskú učie se Štít. uč. 82b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
domýšleti sě, -ěju, -éš sě ned. domýšlet se, domnívat se, dohadovat se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.