|
|
|
dole adv., komp. dolejie vdole adv. k dól 1. dole, vdole (pod něčím), na nízkém místě n. níže položeném území vzhledem k něčemu umístěnému (položenému) nahoře (výše), též vespod, zvl. v komp. nízko 2. relig. dole (na zemi), v pozemském světě 3. dole, nízko, na nízkém stupni společenského hodnocení 4. též komp. v odkazech na následující sdělení dole, doleji, níže, dále 5. kam dolů Sr. dolóv, nahořě, svrchu Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
dole, -e, fem.: Lační šťenc(i)… potekú za ním (vlkem) mlaštiece, přijiesti sě rádi chtiece, a kdež uzřie stádo u poli, vysunú sě na ňe zdoly; kakž vlku přibude síly a ščenci mu budú čili, a jakž sě k stádu připrne, každé skotě strachy strne…, jakož vlcie činie stádu, tak Řěci u pohany spadú AlxV. 1419, zdoly t. j. s dolí, nom. dole, fem. = zdar, glücklicher Erfolg; srov. stč. odole = moc, násilí, přinucení, pol. dola a niedola = štěstí a neštěstí, adj. zdolny a niezdolny = silou dostatečný a nedostatečný, rus. nedolja = neštěstí, nezdar, a slovesa č. odolati, pol. zdołać komu = býti s koho, přemoci koho, stsl. odolêti vincere. — Ale možná také, že v AlxV. je dial. výraz z doly = z-dolu, v. dól, a že je to ohlas lat. sub antris u Gualth. 2, 401: sic ruit in praedam ieiuna fauce lycaon…, tandem que impegit in agros caedis amica fames vacuis concepta sub antris. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dole, adv., unten; lok. subst. dól, v. t.; vlastně = v-dole. — Abraham… ostaviv dole své panošě Alb. 3b, srov.: Abraham jide s svým synem nahoru, ostaviv své panoše w dole Kruml. 125a (místo stejné); ostaviv dole pod horú apoštoly Alb. 56b, w dole AlbB. (na místě stejném); dole Alb. 88b, t. 103a a w dole AlbB. (na místech stejných); dole deorsum MamA. 20a; duole EvOl. 149b. — Vše, ješto sem tam dole mluvil těm vdovám Štít. uč. 45b, = na místě dole následujícím. — K tomu i kompt. dolejie: voda tiem teče silnějic, čím plove dolegie Kruml. 315a, čím více dolů teče, čím větší má spád; o tom viece sem mluvil tam dolegye Štít. uč. 51a; o tom dolejie bude psáno Kar. 56. Srov. dolejší. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dole, -ě f. zdar, úspěch; moc, síla, násilí Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dole f. = zdar; moc, násilí Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|