dobrotivost, -i f.
k dobrotivý
1. dobro, dobrý stav
2. čí dobrota, dobrotivost
3. čí laskavost, milostivost, ochota
4. zbožnost, láska k Bohu
Sr. dobrota
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 21. 1. 2025).
dobrotivost, -i, fem., Gute, Gütigkeit. — dobrotywoſt benignitas Mus. 1. Mach. 11, 33, dobrotiwoſt mansuetudo Koř. Gal. 5, 23, dobrotywoſt pietas MamA. 31b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².