dobrotivenstvie, -ie n.
k dobrotivý
Sr. dobrota
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 21. 1. 2025).
dobrotivenstvie, -ie, neutr., dobrotivost, Gütigkeit. — Znamenajíc tak veliké jeho k nám dobrotivenstvie HusE. 1, 317; tvého dobrotiuenſtuie bonitatem Ol. Bar. 2, 27.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dobrotivenstvie, dobrotstvie, -ie n. dobrotivost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dobrotivenstvie n. = dobrotivost
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.