dobromluviti, -v́u, -ví ipf.
k dobrý a mluviti
Ojed. doklad z HusVýkl
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 26. 6. 2025).
dobromluviti, -v́u, víš, impftiv., wohlreden: nedávajte zlého za zlé, ani lánie za lánie, ale zpět dobromluvte neb chvalte HusE. 1, 248.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dobromluviti, -v’u, -víš ned. dobře mluvit, chválit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dobromluviti nedok. = dobře mluviti, chváliti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.