|
|
|
dobroděnie, -ie n. pozd. též dobrodienie, -ie n. k dobro a dieti, děje 1. čí, koho (mocného ap.), ot koho koho dobrodiní, něčí prokazování dobra někomu 2. čí (mocného ap.) koho dobrodiní vůči někomu, prokázané dobro někomu, dobrý skutek učiněný v něčí prospěch 3. čí, koho (mocného ap.) dobrotivost, dobrota 4. čí dobro, prospěch, požitek 5. (o léčbě) čeho uvedení něčeho do náležitého stavu, odstranění obtíží s něčím; (nemoci ap.) úleva od něčeho Sr. dobroděnstvie Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024). 
děnie, dienie, -ie, neutr., konání, das Thun. Tvary dě- a die- střídají se, a v příkladech daných není vždy zjevno, kde je který; srov. stsl. dênije (v slovesné třídě I. 7) a dêjanije (V. 4), obé = actio. — Takž ona (dva zrádcové) své dyenye dlúhé doložista noci druhé AlxBM. 5, 30. Dávné smienie a jher dyenye i radost opúštěji PulkLobk. 426, konání her, hraní; zpomínaje na své dienye tamt. dýný acta Veleš. t. j díní, z dienie. — I zapomněli sú dobreho dienye jeho obliti sunt benefactorum ŽKlem. 77, 11, dobreho dienye ŽWittb. tamt., dobreho dyenye ŽPod. tamt.; za mé dobre dyenye Mast. 388; z jeho dobreho dienie Kruml. 324a; vezmi na pamět božie dobre dienie t. 163b; ani jsú účastni dobreho dienie dobrých lidí t. 167a; nejsú účastni dobreho dyenye Alb. 39b; neotplatil jemu podlé dobreho dijenije secundum beneficia Lit. 1. Mach. 11, 53; t. j. dobré děnie, dobré dienie, z čehož pak dobroděnie, dobrodienie, v. t. — dyenie phantasia Prešp. 1262; dyenye též Rozk. 2038 a BohFl. 392; srov. stpol. dzenye phantasia (z r. 1437) Nehr. Altpoln. 33. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dobrodienie, -děnie dobroděnie, -ie, neutr., dobrodiní, Wohlthat. — Ktož by sě na ta dobrodijenije bozzije rozmýšlal, počal by milovati dobrodějci Štít. ř. 226a t. j. -dienie; dobrodijenije rozličná t. 5b; mnohá božie dobrodijenije t. 83a; dobrodijenije jeho t. 16b; dobrodíeṅíe beneficium ŽGlossKlem. 77, 11. Proti božiemu dobrodyeny Štít. uč. 104a. K oběti, jíž jsme dlužní z jeho mnohého dobrodíenie ŠtítMus. 154a. Velikost tvého dobrodyenye Modl. 10b. Velikého dobrodyenye beneficii Ol. 2 Mach. 6, 13. Skrze čiež dobrodyeny per cuius beneficia HymnB. 60. Jest to diel dobrodijenije HrubLobk. 67b; dobrodijenije Hrub. 410a a j.; dobrodyenye ChirB. 22a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dobroděnie, dobrodienie, dobroděnstvije, dobrodienstvie, -ie n. dobrodiní Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dobrodienie, dobroděnie n. = dobrodiní Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|