dobr, fem. dobra, v. dobrý. — Ve
jm. osobním masc. Dóbr, -a: (pohání) Duobra ze Solſicz
VšehK. 28a;
fem. Dóbra, -y: Dobra vidua
UrbPr. 1379, služebnice Duobra
Háj. 7b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
