dobřěľubý adj.
k dobřě a ľubý
1. komu oblíbený u někoho, nacházející oblibu u někoho
2. zpodst. n. obliba, zalíbení
Kalk za lat. beneplacitum. Sr. obľubný
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
dobřěľubý, adj., dobře-libý, wohlgefällig: dobrzieliubo jest hospodinu beneplacitum ŽKlem. 146, 11, t. 149, 4, volnosti úst mých dobrzieliuba učiň, hospodine beneplacita t. 118, 108; duch dobrzie liby bohu svému Pass. 305; překlad neumělý.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².