dlubně, -ě f.
sr. dlúbanie
1. palice, kyj; též fig.
2. topůrko, násada
Po r. 1500 též dlubna
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
dlubna, -y, fem., a dial. dlubně, -ě, fem.; z dъlb-, koř. delb- dlabati. — Dlabadlo, nástroj k vydlabávání dřeva, Werkzeug zum Aushöhlen des Holzes. Runcina hoble, dlubna, dlabadlo Lact. 141b; dlubnie giallum, est instrumentum, quo lignum excavatur t. 177a. — Kyj, palice, Schlägel, Kolben; rus. dolbnja palice, dlubnye tigillum slegil (= Schlägel) Cath. 178a; dlubnye tigillum Nom. 68b, t. 69a, Anon. 7a, MamA. 36a, SlovBrn. 226 v kap. de arboribus; dlubnye *tinellum Rozk. 1081 (tinellum buď omyl m. tigillum; anebo m. tignulum); dlubnye *condexia MamA. 17b. Tehdy sekyra na sě dlubny klidí, když před svým vrahem sě súdí DalJ. 59 z rkp. V, v překladě střhněm.: dy hack eine kulbin vbir sich richt, tedy dlubna = Kolben, palice (tak vykládá i Jg.; podle DalJ. l. c. prý = topůrko); nechcete-li v tom múdři býti, bude sěkyra na sě dlubny činiti t. 106 (v překl. střhněm. pominuto), bude sekyra na se dlubně činiti tamt. Jg. — Jm. potoka: od Dlubnie potoka Háj. 13b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².