dlubna, -y, fem., a dial. dlubně, -ě, fem.; z dъlb-, koř. delb- dlabati. — Dlabadlo, nástroj k vydlabávání dřeva, Werkzeug zum Aushöhlen des Holzes. Runcina hoble, dlubna, dlabadlo Lact. 141b; dlubnie giallum, est instrumentum, quo lignum excavatur t. 177a. — Kyj, palice, Schlägel, Kolben; rus. dolbnja palice, dlubnye tigillum slegil (= Schlägel) Cath. 178a; dlubnye tigillum Nom. 68b, t. 69a, Anon. 7a, MamA. 36a, SlovBrn. 226 v kap. de arboribus; dlubnye *tinellum Rozk. 1081 (tinellum buď omyl m. tigillum; anebo m. tignulum); dlubnye *condexia MamA. 17b. Tehdy sekyra na sě dlubny klidí, když před svým vrahem sě súdí DalJ. 59 z rkp. V, v překladě střhněm.: dy hack eine kulbin vbir sich richt, tedy dlubna = Kolben, palice (tak vykládá i Jg.; podle DalJ. l. c. prý = topůrko); nechcete-li v tom múdři býti, bude sěkyra na sě dlubny činiti t. 106 (v překl. střhněm. pominuto), bude sekyra na se dlubně činiti tamt. Jg. — Jm. potoka: od Dlubnie potoka Háj. 13b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dlubna f. palice, kyj, topůrko; dláto
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dlubna f. = topůrko, kyj, palice
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.