divočstvie, -ie n.
k divoký
Ojed. doklad. Sr. divokost
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
divočstvie, -ie, neutr., divokost, Wildheit: duše, které diábel svú chytrostí k ďywoczſtwi připravil GestaBř. 49a, kteréž diábel k dywoczſtwi připravil GestaKl. 117.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
divočstvie, -ie n. divokost, zdivočelost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
divočstvie, divoctvie n. = divokost
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.