dielec, -lcě m.
k diel
1. dílek, menší n. malá část
2. čeho (pole), jaký („vinniční“) dílec, zemědělský pozemek menšího rozsahu (menší než čtvrtlán?)
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
dielec, -lcě, masc., demin. z diel. — Deset djlců vinničných decem iugera vinearum Br. Isa. 5, 10.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².