devatdesát, devietidsát/devětidsát num.
pozd. též devadesát, -i num.
pozd. též devadesáte, -i num.
též devatdcát, devietidcát/devětidcát num.
též devětcát, devieticát/devěticát num.
též devědcát, -i (?) num.
k devět a desět
Dolož. též v mladších hlásk. podobách devaddesát, devaddsát a ve složených číslovkách devetdesát a devět, devatdesát devět ap.
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
devatdesát, numer. card., devadesát, neunzig; spřežka z devat- a plur. gen. desát, = devět desítek; z toho změnami hláskovými devaddesát a devadesát, a dále -dsát, -dcát, -cát a -desáte atd. m. -desát. Skloňováno náležitě: gen. devieti-dsát, dat. devieti-dsát atd.; ale za to je později attrakcí: devatdesáti ad. — dewatdeſſat ROl. 132a; dewatdeſat Krist. 61b; dewaddeſat Pulk. 65a, t. 128b; dewaddeſat dewiet Koř. Mat. 18, 12; dewadeſat let Ol. 1. Reg. 4, 15; za dewadeſate kop KolB. 1519 a j. Léta po dewyety ſet po dewyety dczat ſſeſteho DalC. 32, po dewyety dczat t. 94; těmi dewiety a dewiety dczat (ovcemi) Krist. 61b; w deuieti dczat letech Ol. Gen. 17, 1; po dewyed dczat a po dewyety Pulk. 34a; nad dewaddeſati a dewieti Koř. Mat. 18, 13, w dewadeſati letech Br. Gen. 5, 9.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
devatdesát, gen. devieti-dsát i devatdesáti čísl. devadesát
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.