devět, -ěti/-ieti num.
arch. též devět, -ěti/-ieti f.
sr. stsl. devętь
1. subst. (čeho) devět, celek skládající se z devíti částí
2. num. devět
Dolož. též jako součást složených číslovek
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
devět, devěti, -ieti, numer. card.,
fem.,
neun; psl. devętь. — Zatiem dewiet měsiec minu
PilD. Veď třetí dewyet svědkóv
Rožmb. 134, třetí devítku. Některá věc z těchto dewijety
Štít. ř. 238b t. j. devieti,
nč. devíti. —
Srov. devatdesát a
devatset.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
devět, -ěti, -ieti čísl. f. devět, devítka: ved třetí devět svědkóv třetí devítka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.