delí adj.
delší adj.
k dlúhý
1. (o míře něčeho) poněkud dlouhý; delší čas (po) dlouhou dobu; delší prst palec (?)
2. (o události ap.) další, následující
Autor: František Martínek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
delí, fem. delši, neutr., delše, du. a plur. delše, kompt. tvaru jmenného, a delší kompt. tvaru složeného; z del-, dьl-, ku posit. dlúhý, v. t. — I v tom učinil Buoh proměny, aby někdy byl delij den noci ŠtítBud. 35. Proto nedána sta mu (slepci) zraky delſſie, neb žebráním sě obchodieše Hrad. 22b, slepci dán zrak, ale jen na chvíli a ne na dobu delší. Ktož by na vzróstu dely byl nežli meč Pulk. 13b. Mnohý úhoř jest diely (sic) nežli třidceti noh Mand. 53a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
delí, f. delši, n. delše, jm. tvary kompar. adj. dlúhý: delší
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
delí kompar. adj. = delší
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.