dřěvěný, adj.,
dřevěný, hölzern, Holz-; ze
subst. dřěvo. — we zude derivveneme
ABoh. 40a, v sudě dřevěném; orudie drzieuene vas ligneum
Ol. Lev. 11, 32, t. 15, 12, w drzieuienych orudích
t. Ex. 7, 19; lép z drziewené řěpicě do sytosti píti, nežli
atd. Kruml. 355b; škříni drzieuenu ligneum
Ol. Deut. 10, 1, škříni drzyewyenu
Mus. tamt.; drzyeweny (loket) ulna
Vít. 91b; (Manasses Isaiáše) pilú drziewienu na poly přetřieti kázal
Kruml. 32b, drzyewyenu pilú
ŽPod. v nápise k Isa.; věže drziewene turres ligneae
Lit. 1. Mach. 6, 37; drzyewyeny zámek
Rozk. 1842, drzewyeny zámek *afforella
Nom. 65, srov. drzevenecz *aforella
Prešp. 1893; aby sě sochám drzewenym nebo obrazuom modlili
ŠtítPař. 29b, ctili sú mnohé bohy drzewene
t. 28a; — dřewěnneho oleje
Háj. herb. 67a; — v lesě drziewienem in silva lignorum
ŽWittb. 73, 5. — dřewěnný
Háj. herb. 53b,
VelKal. 232.