děvojna, -y f.
k děvojě
1. dívka, zvl. panna
2. dívenka, mladá dívka
3. „Děvojna“ Panna, šesté znamení zvěrokruhu
Sr. dievka, Děvkona, Děvona
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 14. 6. 2025).
děvojna, -y, fem.,
dívka, panna, Mädchen, Jungfrau. — Jednu dyewoynu puellam
Ol. 4. Reg. 5, 2; diewognu virginem
MamVíd. Srov. děvojný. —
Panna (znamení nebeské), Jungfrau (Sternbild): erit signum Virgo diewoyna
LékB. 17b;
srov. děvkona.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
děvojě, -ě, děvojna f. dívka, panna
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
děvojna f. = panna
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.