děvečka, -y f.
k dievka, děvka
1. dívka, děvčátko
2. dcera
3. panna, dosud neprovdaná žena
4. služebná
5. nevěstka (?)
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
děvečka, -y, fem., dívka, pak dívka služebná, služka; Mädchen, Dienstmädchen; demin. z děvka, dievka. — Když dietě vyroste, pacholík neb dieweczka slúti bude a již ne dietě ŠtítMus. 132b. Děti jeho budu dieweczky ChirB. 29b, nikoli chlapci. Mezi nimiž (mučedlnicemi) byly rozkošné dieweczky mdlého těla ŠtítMus. 99a; mdlá dyeweczka Štít. ř. 141a; rozkošné mdlé dyeweczky t. 227a; pokolenie rozkošných dijeweczek tamt. Tato mladičká dyeweczka Kat. v. 3096. (Zuzana) vešla jest se dvěma dieweċkoma cum duabus puellis Kladr. Dan. 13, 15. Smlúvu mám s očima mýma, abych nemyslil o dieweczċe ŠtítBud. 226, o dívce. Jedna dieweczka tak velmi bláznila LékA. 60b, dívka. V slovanském i v českém jazyku dyeweczky slovú dyewycze Pulk. 8b. Pán připraví dyeuetczczie svatbu puellae Ol. Ex. 21, 10. Kdyby Lída dieweczka k letóm přišla KolBO. 152b (1499), dívka; že dcerku Jana Bradýře má za ctnau a poctivau dieweczku KolD. 40b (1582). Ženy jich při krámích jich jako i dieweczky zůstávati mají KolA. 97a, dcerky. K marným skokóm a plesóm jedné dieweczky sťata jeho hlava ŠtítBud. 185. Pannu ješto jest dyeweczka, právo pohnati odtad, kdež chlebí Rožmb. 57, šlechtická dívka. Pak-li by nalezl dyeweczku pannu puellam virginem Mus. Deut. 22, 28; nenie nalezena dyeweczka na panenství t. 22, 20; kerá jest tato dyeweczka puella t. Ruth. 2, 5; dyeveczka puella Prešp. 922, dyeweczka též Ol. Lev. 22, 13; dyeueczky virgines Ol. Súdc. 21, 11, (zhubí) dyeweczku virginem Mus. Deut. 32, 25. — V krčmách vysadie dieweczku pěknú, aby pitelóv mnoho měli ŠtítMus. 3a, frejířku, nevěstku; na to dobudú pěkné dieweczky, aby tiem radše u nich pili t. 47b; prodadie dieweczku, aby pili víno tamt. — Barbora, dieweczka služebná KolBO. 129b (1499); diewecżka prziſtawna ancilla Lact. 12a, děvečka přístavná, do služby najatá. — diewiecżka (sic) famulula Lact. 65d; přěd dyeweczzkamy ante ancillas Ol. 2. Reg. 6, 20. Dal sem dieweczcze 7 gr. KolB. 13a (1494), služce. — Příjm.: Jeſſco dyeweczka sartor Lún. ks. 1383.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
děvečka f. děvče, dívka; služebná, služka; nevěstka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
děvečka f. = dívenka, dívka
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.