dělník, -a m.
k dělati
1. pracovník, dělník, člověk pracující zvl. fyzicky a za denní mzdu
2. čeho kdo na něčem pracuje, kdo něco dělá, vytváří, tvůrce něčeho, čím (prostředkem, nástrojem ap.) kdo pracuje s něčím, v čem (povolání) kdo pracuje jako někdo (fyzicky činný
3. čeho činitel, konatel, hybatel; (zlého činu) ap. pachatel, strůjce, původce
Dolož. též adj. poses. dělníkóv. Sr. dělač, dělák, dělař, nádenník
Autor: František Martínek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
dělník, -a, masc., Arbeiter. Tehda dyelnycy od té jěskyně kamenie odváleli Pass. 366. dielnik najprvé sám připraví ty přístroje ŠtítPař. 50a, dielnyk najprv sám připraví to nádobie ŠtítBud. 132. Aby najal dielnyki do vinnicě Krist. 80b. Řemeslníci aneb činitelé a dielníci HusPost. 20lb. (Ooliab) byl řemeslník slavný a dyelnyk barwami plumarius Ol. Ex. 38, 23. dyelnyku rolnemu Koř. 33b (operans agricola). S dielniky cum operariis t. Mat. 20, 2. Statečného dielnyka sufficientis operantis MamA. 35a. dielnyk operarius Prešp. 2354; dyelnyk též Rozk. 3433, opifex BohFl. 731, dielnik opifex RVodň. 66d; dielnijk actor Lact. 6b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dělník m. dělník, pracující člověk: řemeslníci aneb činitelé a dělníci
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dělník m. = činitel
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.