dělač, -ě m.
k dělati
bibl. původce, autor, n. stavitel, budovatel (?)
Ojed. doklad za lat. aedificator z VýklHebrL. Sr. dělák, dělař, dělník, StčS prvnitelný
Autor: František Martínek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
dělač, -ě, masc., dělatel, Macher, Thäter: dielacz Lit., výkl. hebr. slova Bead.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².