|
|
|
dúpě, -ě f. pozd. též dúpě, -ěte n. 1. čeho (stromu ap.), jaká, pozd. jaké dutina, dutý, prázdný prostor uprostřed něčeho hmotného; díra; jeskyně podlouhlá dutina, dutý průchod 2. čí, koho (zvl. zvířete) doupě, dutina, díra užívaná jako skrýš a místo k přebývání 3. dutina, rýha, rozsedlina, prohlubeň ap., z povrchu dovnitř hmoty směřující porušení celistvého povrchu Doklad dúpce (v prameni zapsáno z dupce) z BawEzop 695 lze vykládat jako neústrojně tvořené deminutivum dúpce (sr. D. Šlosar, Historická mluvnice češtiny, Praha 1986, s. 292), nebo jako chybný zápis subst. dúpě (sr. GbSlov s. v. dúpě) Sr. diera, próduch, stsl. dup(l)ina Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025). 
dúpě, -ě, fem., doupě, dutina, díra, Höhlung, Loch; stsl. duplja caverna. Mění se časem v neutr., a pak i ve tvar -ęt: dúpě, -ěte. — Zvieře, ješto má viece dupi, když je z jedné vypudí, uteče do druhé BrigF. 70b. Daniel zkazil modlu Bél a saň w dupy zemney Kruml. 30b. w dupyech aspida hada in caverna Pror. Isa. 11, 8; w dupy w zedne in caverna maceriae Lit. Cant. 2, 14; w dupy w zednem Ol. tamt. — Lišky dupata mají foveas Koř. Mat. 8, 20. Onde ť leží (vlk) již bez péče, v onomno dupieti kleče Baw. 102. Ty pak druhým (smyslem) jako dúpětem utečeš Rhet. Prokopa písaře Nov. města Pražsk. ( v arch. Třeboňsk.) f. 187, dutým průchodem. w dupatech zemských in cavernis Koř. Žid. 11, 38; w dupatach HusŠal. 51b. — dupe specus Prešp. 62, dupě též Rozk. 68, dupye též SlovBrn. 118 a BohFl. 117, Nom. 69b; dupie specus RVodň. 71d; dupie antrum MamA. 15b a Anon. 1a. — (Myš městská hostila u sebe ve sklepě myš selskou, obě pak před klíčníkem kamsi zalezly; pak) když hospodyně ( t. myš městská) z dupce klonu, poče těšiti strastnú onu atd. Baw. 52, z dupce trvám omyl m. z dúpě. — Srov. dúpa. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dúpě, -ě f., též -ěte n. doupě, dutina, díra Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dúpě f. a n. = doupě, díra; dutina, důlek Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|