diera, -y f.
1. čeho, v čem díra, otvor, přirozené n. uměle vytvořené porušení něčeho celistvého
2. čeho, v čem, jaký („světlový“ ap.) díra, otvor sloužící jako vstup, průchod, průduch ap.; (jehly) ucho; (sklenice) otvor (a hrdlo); potová diera, potná diera med. pór, drobný otvor na povrchu těla k dopařování potu, „pich“ 3; diera oka zřítelnice
3. skulina, mezera
4. čeho, v čem prohlubeň, prohloubenina, vyhloubenina
5. dutina (?)
6. čeho dutý vnitřek
7. rána, popř. jizva, porušení celistvosti kůže
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
diera, -y, fem., díra, Loch; stsl. dira scissura. Z koř. der-, dьrati dráti, scindere, dilacerare. — Zahradil si ten výlomek a tu dieru Kruml. 373b. Úzkú dieru Hug. 41. Když je (dietky) u pec vsadichu, všecky dyery zahradichu Kat. v. 2903. dyery biechu provrtány Hod. 47a. (Oheň) móž uhašen býti dier zatkáním Kruml. 243b. V ňem (koláči) přěhrozné diery Hrad. 137b. w dierach té skály Kruml. 273a, w dyerach ſkalnych in foraminibus petrae Ol. Cant. 2, 14; w rzeſſetnych dyerach in percussura cribri t. Sir. 27, 5; jako gehelna diera t. 20, 5. Mázdřice jest děravá v prostřed a ta diera slove zřietedlnice Sal. 749. — dzyera foramen BohFl. 563; diera ve zdi cicatrix muri MamA. 19a; diera lar Prešp. 41 (lar = locus, ubi fit ignis, foramen Diefb. Gloss.); dyera porus… komín-que caminus Prešp. 1847 v kap. de domo, dyera porus Rozk. 2844.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².