dúbravník, -a/-u m.
k dúbrava
1. bot. meduňka lékařská, doubravnice, doubravník („dúbrava“ 4)
2. bot. hřib dubák, hřib rostoucí pod dubem
Dolož. též jako vl. jm. místní
Sr. rojovník
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
dúbravník, -a, masc., = dúbrava: dubrawnik aneb dubrawa RVodň. 273b. — Rostlina toho jména: dubrawnik melissa silvestris ChirB. 12la, RostlF. 12a a RVodň. 41b; dubrawnik ApatFr. 169a; vezmi hauby, jako ť slovú dubrawnyky neb hrzyby Chir. 288b. — Jm. místní: k městu, jemuž řiekají vlasky Raguz a slovansky Dubrawnik Lobk. 31b; in Dubraunik (dioec. Olom.) Reg. III, 1333.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Dúbravník v. dúbravník
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).