dovtip, -a/-u m.
dóvtip, -a/-u m.
k dovtípiti sě
1. jaký (velký) důvtip, schopnost dovtípit se
2. jaký (smělý ap.) mínění, dohad, názor
3. jaký (s negativním dopadem) úskok
4. jaký (řemeslný) schopnost, zručnost, nadání
Sr. dovtíṕenie, dóvtiṕenstvie, dóvtipnost, domysl, vtip
Autor: Alena M. Černá
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 7. 7. 2025).
dóvtip, -a, -u, masc., důvtip, domysl, Scharfsinn, Erfindung: skrze dowtip řemeslný EvOl. 2b; dobrého dowtipu LékA. 17b; máš sě varovati smělých dowtipuow Kruml. 447a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dóvtip m. důvtip, důmysl, nápad
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dóvtip m. = důvtip
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.