cuzoložec, -žcě m.
k cuzoložiti
cizoložník, kdo se dopouští cizoložství
Sr. cuzoložník
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 5. 7. 2025).
cuzoložec, -žcě, masc., cizoložec, Ehebrecher: czizolożecz moechus SlovKlem.63a, s czyzolozczy cum adulteris ŽWittb. 49, 18.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².