ciesařový adj.
k ciesař
1. (o rodu) císařský, (ve funkci gen.) císaře
2. (o majetku) císařský, patřící císaři
3. (o rozkazu) císařský, vydaný císařem
Sr. ciesarský, ciesařovský
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 1. 5. 2024).
ciesařový, dial. (mor.) tiesařový, adj. z ciesař, císařský, Kaiser-. Člověk, jenž sě odieváše v drahá cyeſarzowa rúcha Krist. 67a. — Fem. subst. ciesařová císařovna, Kaiserin: jeho czyeſarzowa k ňemu jedieše DalC. 47, sin keiserin v překl. stněm.; czyeſarzowa světa imperatrix mundi SequE. 17b; by (Kateřina) po ciesarskéj žádosti mocnú czieſarzowu byla Kat. v. 3270; chci (praví císař Kateřině) tě za tyeſarzowu jmieti t. v. 3194; Maria, archanjelská czieſarzowa t. v. 998; jenž by měly slúti kralowy a tyſarzowe Orl. 26b Cýſařowá Alžběta VelKal. 101.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ciesařovský, ciesařový, ciesařský, tiesařový adj. císařský
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.