ciesař, -ě m.
dial. tiesař, -ě m.
sr. stsl. cěsarь
jaký císař, panovník rozlehlé říše, zvl. s centrem v Římě; též fig.
Též vl. jm. osobní
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 1. 5. 2024).
ciesař, -ě, masc.; dial. (mor.) tiesař atd. Jm. os. Caesar; vzato pak za appellativum — císař, Kaiser. — Jakož jest Julius Ciesař pověděl VšehJ. 415, pod hajtmanstvím Julia Czijeſarze HrubLobk. 69b, Julyowy Czyeſaṙowy Kruml. 88a. — Od Julie Cieſarzie všickni cieſarzy cieſarowe slovú Pass. 394. — Nigdě nečtem, by římská moc v tak přěmnoženéj cnosci svého czieſarzie přijala AlxB. 6, 4. (Ježíš) králem sě čině czieſſarzewi škodí Hrad. 36b. Czijeſarze Rzimſkeho Pr. pr. 244. Z toho pořadu (dominationes) jsú czyeſarzy jelikž ke všemu světu, králi k svým zemiem, páni v svých panstvích Štít. uč. 83a. Hrabie przyed czyeſarz jide DalC. 39, przid (sic) czieſarzie DalH. tamt; ty (Amazonské panie) sú měly ſ czyeſarzem Cyrem svádu, ty šlechetně sú toho czyeſarzye pobily DalC. 10. Tak zjemáni jsúc před czyeſarz na súd přišli Pulk. 115a. Toho cziezzarzie ApD. a; cieſarz Pass. 294, cyeſarz t. 295; czieſarz DalH. 31; czeſarz Mart. 22a; czieſarz imperator Prešp. 893, czyeſarz též BohFl. 352, czyſarz též Nom. 66b; král, králová, czyeſar Caesar (císař) Boh. min. 22b. Czieſarz vece Kat. v. 1235 a j.; tieſarz vece tamt. v. 1263, t. v. 1271, t. v. 1281; věz, tieſarzu! t. v. 1232; co páše tvá bludná moc, zlý tieſarzy t. v. 1217; za tieſſarze t. v. 236, tobě tieſarzy povieme t. v. 1435; od tyeſarze EvOl. Luk. 2, 1: urození králové a tyſarzowe Orl. 45b; tento tyeſarz GestKl. 13 a j. (tu častěji); tyeſſarz.Lvov. 81a, t. 81b, k tyeſarzowy t. 8lb. a j. — Příjm.: Czyeſarzonis de Wynarzecz Lún. ks. 1395. — Adj. possess. -óv ciesařóv, tiesařóv: nebudeš czieſſarziewy milosti jmieti Hrad. 86b; w czieſarzowye dvořě DalC. 39; tieſarzowo rozkázanie Kat. v. 214; máti tyſarzowa GestKl. 20.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ciesař, tiesař, -ě m. císař
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.