chvapiti sě, -ṕu, -pí pf.
sr. chopiti sě
koho, čeho chytit se, chopit se
Sr. chápati sě, chopiti sě, chvátati sě, chvátiti sě, chytati, kvapiti
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
chvapiti, kvapiti, -ṕu, -píš, pftiv., chytiti, vzíti, fassen: kwapiz toho (léku) na nóž, nechajž ť ustydne ta krópě ChirB. 204a; — ch. sě chvapiti sě koho, čeho: radostivě chtěchu se jeho (děti svého otce) chwapiti Pass. tišť. (v ČMus. 25. C. 1) 31b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chvapiti sě, -p’u, -píš sě dok. (koho, čeho) chytit se, chopit se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.