|
|
|
chvíle, -e f. sr. střhn. wile 1. doba, chvíle, časový úsek; „dlúhá chvíle“, „dobrá chvíle“ ap. delší časový úsek, delší doba; „malá chvíle“, „krátká chvíle“ ap. krátký časový úsek, chvíle za chvíli na chvíli, na krátký čas pod malú chvílí zanedlouho, v krátké chvíli 2. konkrétní časový úsek n. okamžik, kdy se něco odehrává; tu chvíli, té chvíle, ty chvíle, těch chvil v tu dobu, tehdy; do sie chvíle dotehdy; jednu chvíli jednou; jinú chvíli jindy; v chvíli jednu najednou, současně; v každú chvíli, na každú chvíli kdykoli, v jakýkoli okamžik 3. příhodný časový okamžik, nejvhodnější čas 4. časové období; z dávné chvíle, od dávné chvíle od starodávna, odedávna 5. chvíli krátiti krátit si čas, bavit se 6. jejie chvíle období menstruačního krvácení Dolož. též jako vl. jm. osob. m. Chvíle. Sr. čas, doba Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024). 
chvíle, -e, fem., Weile; pol. chwila, hluž. khvila, dluž. chyľa. Z germ.: got. hveila, stněm. hwîla, wîla Zeitpunct, Zeit, pův. kei̭lā (Pelikán, v Rozpr. filol. 1898, 33). — chwile mora Prešp. 45. Po chwílí jinakové bude, než jest prvé bylo ŠtítPař. 6b. Až do ſye chwile Kruml. 412a, do sie chwyely (sic) Půh. 1, 175. Ta chwile byvši minu AlxB. 5, 10. Na tu chwiliu vzpomínajě ApŠ. 145. Které žena jmá úsilé při nepokojiu te chwile (t. při porodu) ApD. 6. (Alexander) toho sě najviece ubá, že se po ňem vojna hrubá bieše vzbudila v téj chwyly, doňadžto v Lib(y)i byli AlxV. 2229. V tuto chwili in hac vice MamA. 25b; v tu chwieli Troj. 187a; téže chwile AlxH. 4, 11, v témže čase; od té chwijle KřižB. 84b; v téj chwijly Štít. ř. 153b. Malú chwijly t. 160a; po malé chwily post horam modicam Mill. 23a. To rytírské kratochvílé postá dosci dlúhé chwile AlxB. 5, 8. Za velikú chwili Mill. 18a. Gdyž nem přišla chuile taká, že nem jest nelzě nikame AlxBM. 3, 21. Zástupi pomlúvali řěč rozpačnú, se hi ono chuiliu mračnú t. 5, 9, chvíle mračná, doba večerní. (Alexander) nikdy nejměl horšie chwile ani většieho úsilé AlxM. 4, 2. W chwilu tak strastné hodiny AlxH. 5, 5. Po vše časy a chvíle per momenta singula MamA. 29a, po všě chvíle, vždycky; ti lidé po wſſie chwile nazi chodie Mill. 109a. — Juž, člověče, toho chwile, by (ty) dobyl řěčníka v čile UmR. 373, jest toho chvíle, je čas. — Ota, kněz moravský, krátě chwylyu na horu vznide DalC. 62, chvíľu krátiti; vyněde Pilat krátit chwile Jid. 63; když (manželé) užitečným přemlúváním chwili krátíta ŠtítMus. 10b; kak s’ strávil svá léta… chwili krátě NRada 1951. — Vedle toho: chvíľu činiti, chvíli činiti moram facere, otáleti EvOl. 329. — Žabky zelené, kteráž na dřieví bývá a ráda proti chwili škřechce ApatFr. 66a, proti chvíli (= oznamujíc nastávající počasí?). — Mohl by jě (bóh nepřátely) zbořiti na gednu chwili BrigF. 19a, na jednu chvíli, na jednou. — Z výrazu v-chvíli vyvinulo se adv. chvil: (Zachariáš) modléše se chwil zápalné oběti hora incensi Lit. Luk. 1, 10. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chvíle, -e f. chvíle, doba: téže chvíle v témž čase; po všě chvíle vždy, stále; jest toho chvíle je k tomu čas; chvíľu činiti otálet; chvíle mračná večerní, noční doba Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chvíle f. = doba; — neučiniti chvíle = nemeškati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|