chvátavý adj.
k chvátati
1. chvátající, spěchající
2. chvatný, spěšný
3. dravý, hltavý
Sr. chvatčí, chvatlivý, chvatný, lapajúcí, lapavý
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 21. 6. 2025).
chvátavý, adj. z chvátati. — Spěšný, eilig. K tomu adv. -vě chvátavě: preč chwatawie odšel Jeron. 88b; chwatawie (miles) festinus introduxit Danielem Pernšt. Dan. 2, 25; chwatawie propere Pror. Tel. Dan. 3, 91, chwatawye propere MamC. 122a. — Dravý, trhavý, reissend: vlk chwatawy Jeron. 93a; chwatawy wlczy rapaces ROl. 116b; synu ženy nad muže chwatawe mulieris virum ultro rapientis Kladr. 1. Reg. 20, 30; v řeči nesmierné, bublavé, chwatawe stíhajíce slova jeden po druhém ChelčPař. 135b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chvátavý adj. spěšný; dravý, rvavý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chvátavý adj. = dravý, trhavý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.