chučěti, -ču, -čí ipf.
sr. chúkati
(o lodi) vydávat hučivý, šumivý, šelestivý zvuk (působením proudu vody a větru)
Ojed. doklad z ArchKol. Sr. chuknúti
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 4. 7. 2025).
chučěti, -ču, -číš, impftiv., chučeti, hučeti, sausen: že když (rybář) na lodí plývá, že lodí chuczi a tiem chukem ryby jemu odžene KolA. 18b (1492). Srov. chuk a chuknúti.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².