chúkati, -aju, -á ipf.
sr. chuknúti
slyšitelně dýchat, vydechovat
Sr. chučěti
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 29. 3. 2024).
chúkati, -aju, -áš, impftiv., po tichu mluviti, šeptati, leise reden; tak se říkalo o rozmlouvání kmetů na soudě, když brali potaz atd. BrandlGloss.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chúkati nedok. = potichu mluviti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.