|
|
|
chopiti sě, -ṕu, -pí pf. k chopiti 1. koho, čeho, ojed. k čemu (meče) čím (rukou) chopit se, popadnout někoho n. něco; za svú hlavu sě chopiti zamyslet se sám nad sebou 2. čeho jak zmocnit se, přisvojit si něco 3. čeho (vlastnosti) osvojit si, osobit si něco 4. koho, čeho chytit se, přidržet se někoho n. něčeho, čeho (závazného) chopit se, přijmout něco a řídit se tím 5. (o psu) čeho (stopy) chytit se něčeho, (za)chytit něco 6. čeho (konání) chopit se něčeho, dát se do něčeho n. na něco 7. (o hmotném ap.) čeho uchytit se na něčem, spojit se s něčím n. ulpět na něčem 8. (o něčem nežádoucím) koho, čeho zachvátit, zmocnit se, ovládnout někoho n. něco 9. (o smyslu, rozumu) čeho (neznámého) postihnout, pochopit něco, dobrat se něčeho Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
chopiti, -ṕu, -píš, pftiv., greifen, fassen; iter. chápati, v. t. — Tobě, ješto od Krista vykúpen jsi a z tvú rukú meč tělesný odjat jest a dán jest tobě meč duchovní, ten chop neb vezmi ChelčPař. 171a. (Čechové) Němcě hrdinsky pobichu, ciesařě na bězě chopychu DalC. 64. Takých vlkóv (lidí) mnoho známe, když věrného uzřie koho, lstivú řečí chopie toho Baw. 87. chopyly apprehenderunt MamH. — Jest řečeno: Kto móž pochopiti, chop! ŠtítMus. 140b, chopiti = pochopiti. — chopiti sě koho, čeho: chopyw sě jeho (sluha sluhy) jal sě jeho hrdliti Krist. 62a; vnadný sledník… stopy sě jelenie chopye vždy sě ho (jelena) drží po stopě AlxV. 2316; bývá to, že chopiec sě někteří takové chudoby (dobrovolné, z náboženství) nepojdú po Kristu, ale stanú po tom, aby jim dávali, a zrepcí… na ty, kteříž jim nedávají ŠtítMus. 145b. — Oboje vojsko… chopichu sě k mečóm arripuerunt gladios Mill. 84a, rčení vadné. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chopiti, -p’u, -píš dok. chopit, chytit; pochopit; — chopiti sě chopit se, uchopit: chopichu sě k mečóm sáhli po mečích; chopiti sě chudoby přijmout chudobu (ze zbožnosti) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|