chochol, -a/-u m.
1. vršek, vrchní vystupující zakončení něčeho
2. vrchní část hory, vrchol hory
3. med. kloubní hlavice, vypouklý, zvl. horní konec kosti, kterým se kost upíná do kloubní jamky (sr. ESSČ s. v. „chocholek“, „chocholík“, „hlava“ II/2)
Dolož. též jako vl. jm. osobní a pomístní. Sr. šešel, hřeben
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
chochol, -a, -u, masc., vršek, Kogel; srov. stsl. chochъlъ turbo. — chochol cacumen Prešp. 65, Rozk. 71, SlovBrn. 121, Nom. 69b. — Příjm.: Matěj chochol KolB. 16a (1506); k tomu fem.: Lidmila Chocholka KolB. 96b (1521), manželka Chocholova.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².