chlupatý adj.
k chlup
1. chlupatý, porostlý „chlupy“ 1; též zpodst.
2. (o člověku, zvířeti) chlupatý, srstnatý, (mimořádně) hojně porostlý „chlupy“ 1
3. (o oděvu, oděvním doplňku) vyrobený z kůže s chlupem navrch (?)
Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. kosmatý
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
chlupatý, adj., haarig, struppig, zottig. — Člověk chlupatý jest pilosus Ben. 4. Reg. 1, 8; (pod váhami narozený) bude lstivý, bude chlupaty ChirB. 25a. Uši chlupate Hug. 234; chlupatye rucě pilosae Mus. Gen. 27, 23. chlupatu tistu Mast. 77. Štrosové… chlupaty pilosi Pror. Isa. 13, 21. chlupate oděnie hirtum tegmen HymnA. 78a, hlupate (sic) vodětie HymnB. 49b (místa stejná). chlupatí hirsutus RVodň. 62a. — Zpodstatnělé v příjm. masc.: Vaněk chlupaty KolB. 2a (1494), Václav Chlupaty t. 28b (1495); fem.: Rejně Chlupate vydáno… KolCC. 108b (1571), Johaně, sestře Rejny Chlupate t. (1572).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².