|
|
|
cěsta, -y f. zř. ciesta, -y f. dial. (?) těsta, -y f. 1. čí n. jaká, fig. čí, čeho kam ap. cesta, upravený (zvl. jednoduchý) pruh země sloužící pěší n. jízdní přepravě někoho, něčeho někam, zř. stezka n. pěšina; (v městě) ulice; též fig. bez cěsty, kromě cěsty cestou necestou cěsta pravdy, božie cěsta ap. chování a jednání řídící se náboženskomravními normami s cěsty býti, s cěsty zajíti ap. fig. (z)bloudit, jít nesprávnou cestou (ipf. fig.) silničnie cěsta v. silniční 2. čeho (hromadného ap.) v čem cesta, průchod někudy 3. kam ap. přístup k něčemu; též fig. 4. čí, jaká ap. cesta, vytyčená dráha přesunu; též fig. 5. jaká směr 6. jaká způsob; (činnosti) postup; (řešení) možnost; alch. metoda tři cěsty trivium, tříoborový základní stupeň vzdělání čtyři cěsty v hromadu kvadrivium, čtyřoborový vyšší stupeň vzdělání 7. jaká zaměření na něco, nějaké smýšlení 8. čí kam cesta („pút“), přesun z jednoho místa na druhé; fig. život, běh života, osud 9. cěstu činiti cestovat 10. vyjíti v cěstu ap. komu vyjít vstříc 11. astr. na neb̕u cěsta Mléčná dráha („bělosvět“) Též součást vl. jm. pomíst. – Sr. necěsta, pasěka 1, pút, silnicě, stezka. – Původní význam ‚porostu zbavený, vyčištěný, proklestěný a urovnaný zemský povrch‘ patrný ze spojení cěstu činiti / prostraniti / připraviti komu / přěd kým (např. ŘádKorA 38b, TrojK 121b, EvZimn 1a (Mt 3,3), BiblOl Mal 3,1), tra sobě cestu s obú stranú TrojK 114b, netrté cěsty budú rovné EvZimn 2b (L 3,5), upřiemá cěsta ListářPlz 2, 249 (1487) ap. Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
cěsta, někdy ciesta, dial. (mor.) těsta, -y, fem., cesta, Weg, Reise; stsl. cêsta platea, srov. lit. kaiszti schaben Zubatý v Jag. Arch. 16, 385, a dráha z derg-, drhnouti. — cieſta z nazaretha do egipta Krist. 28a; krviú kropiece cziezztu ApŠ. 105; (Oldřich) mečem czyeſtu proklesti DalC. 38; rownymy czeſtamy in vias planas MamA. 16a; tú czijeſtu k tomu příde Štít. ř. 187b. (Darius) hnu sě s toho miesta, kadyž mu upřiemá czyeſta proti nepřátelóm jíti AlxH. 1, 26. Jadyž v zem(i byla) czieſta, tahdy vzežhú vsi i města t. 9, 1. Nejeden tu komoň hyrzal, svú podkovú cziezt potwirzal t. 1, 34. Ku běžení czieſtie ad currendam viam ŽWittb. 18, 6 attrakcí. Vódcě czieſty dux itineris t. 79, 10. Jdieše dwiema czeſtoma MamA. 15b, dvěma ceſtoma ŠtítOp. 56. Bližší czeſtu per viam compendii transivit MamA. 33a; široká czijeſta Štít. ř. 13a, drželi se úzké czijeſty t. 13b, czijeſta pravá t. 13a; pravedlnú cieſtuu moc svú ukázal Pass. 458. (Alexander) dotad jézdu w czyeſtye děla, až i přihna do Arběla AlxV. 2328. Když sě (kupec s kým) utká w nyekterey czieſtye Hrad. 112b. Jenž jide w cieſtu obviam Ol. Ex. 4, 27, vyjide w czyeſtu jim obviam Mus. Num. 21, 23; w czijeſtye Štít. ř. 201a. Aby z czyeſty nevycházal Štít. uč. 124b. Na czieſtie in via ŽWittb. 1, 1; na cieſtie in semita ŽKlem. 118, 35; na tey czieſtie Hrad. 63a; ſ czieſti de via ŽWittb. 2, 12; od své zle cheſty a via HomOp. 130a. Řěčské hrdiny zasě běžie kromye czeſty v hory, skály AlxV. 1352, utíkají cesty se nedržíce. Což mohú vybósti z koní, to bez czeſty každý honí t. 1361, též. — Ad viam, quae dicitur Bezmirowska cesta Reg. II, 1280, Gywowska cesta t. 1269. — Bliz u ceſty ſylne ŠtítPař. 66b, cěsta silná, silnice; (panna) u jednéj ceſty ſylney sedáše a almužny prosieše Gesta Kl. 162, u jedné czeſty ſilne sedáše Gesta Bř. 65a. — Cěstu znáti, věděti, uměti: ty tři czieſti znáti pilno AlxV. 19; abychom poznali czijeſtu Štít. ř. 13a; nevie-li czijeſty tamt.; vmieſſ-li cieſtu, ješto jde do vlastí medských? jemuž on (anděl Tobiášovi) odpovědě: vmiegi Ol. Tob. 5, 7, Vulg.: nosti viam? novi; aniž (já) cieſti vmiegi cognovi t. 5, 2; ale cieſty kázni tvé sú neumyeli viam ignoraverunt t. Bar. 3. 20. — Na tyeſtye nebo na poli AdmontB. 135b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
cěsta, ciesta f. cesta; cěsta silná silnice; cěstu uměti znát cestu; bez cěsty cestou necestou Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|