býkati, -aju, -á ipf.
sr. býk
expr. (o člověku) na koho bučet, houkat, posměšně volat zvukem podobným dobytčímu bučení
Sr. búkati, hýkati
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
búkati, a býkati, -aju, -áš a -ču, -češ, impftiv., boukati, bučeti, houkati, brüllen, knurren; onomatop. — Šklebiechu sě na ň a bukachu na ň i plíváchu na ň Hod.46b. Co bych krásil o nemúdrém šílenci hlúpém? lépe na ň bukati jako na hovado nerozumné ŠtítBud. 213. Co je krásiti o nemúdrém, hlúpém šielenci? bykati na ň jako na hovado ŠtítMus. 113a. Když (lidé) na se počnú bukati ChelčP. 194b; býk bukagie stáše OtcB. 176b; kto to na vrata tluče, až mi v mú uší bucze? MastDrk. 304. Bauká mu v břiše RešSir. 210b, kručí.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
búkati, býkati, -aju, -áš ned. bučet; houkat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
búkati, býkati nedok. = houkati, bučeti, pobučovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
býkati v. búkati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.