hýkati, -aju, -á ipf.
k hý
expr. (o člověku ap.) na koho posměšně volat hýkavým zvukem
Sr. búkati
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
hýkati, -aju, -áš, impftiv., volati na koho hý! jemu pro potupu. — Slušie na ně hykati (na nemoudré) jako na hovada ŠtítVyš. 6b, za to na místech podobných: naň bukati jako na hovado ŠtítBud. 213, bykati naň jako na hovado ŠtítMus. 113a. Diábli sami na sě hykachu in se defurentes Otc. 28b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hýkati, -aju, -áš ned. potupně na někoho volat hý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hýkati nedok., hýknúti dok. = volati na někoho „hý!“ jemu pro potupu
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.