burdéř, -ě m.
sr. burdovati
zbraň, zvl. bodná, končíř ap.
Dolož. též po r. 1500
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 27. 6. 2025).
burdéř, -ě, masc., zbraň poboční toho jména, končíř, Stecher Jg. — (Gabriel) dobyl burdéře, chtě ho (Matěje) bíti WintObr. 1, 115 (z r. 1510).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
burdéř, -ě m. poboční bodná zbraň, končíř
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
burdéř m. (z lat.) = poboční zbraň
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.